|
Hokejbalové soutěže jsou pro letošní rok uzavřeny, známe vítěze a všechny nás čeká zasloužený odpočinek. Je také čas na malé zamyšlení a Libor Komůrka nám poskytl to své.
Zveřejňujeme jeho článek a těšíme se na plodnou diskuzi ...
Poslední dobou slýchám diskuze na několik zajímavých témat. Prvním je systém hostování. Přiznám se, že jsem ze staré školy a dlouho jsem žil v domnění, že hostování je vždy nejméně na půlroku. Což by i laikovi připadalo jako normální. Pravdou je, že minimální doba hostování hráče je jeden měsíc. Navíc, hostování lze ukončit přímo k datu, kdy je to výhodné pro obě mužstva. V tomto směru sklízeli ovoce např. Ďáblové, u kterých ukončení hostování jejich hráčů v extralize, pomohlo mateřskému klubu a nutno říci, že velmi. Pro orientaci nezávislého diváka trochu krkolomné, leč možné. Druhým je systém prolínání až pěti hráčů z A do B týmu a naopak. Letohrad. Opět názorný příklad, jak dostat za pomoci hráčů A týmu, který již sezónu ukončil, B tým co nejdále v playoff. Vše v souladu s pravidly, udělal by to snad každý, včetně velkých odpůrců z Hradce Králové B. Na tomto případě je však jasně vidět, jak se skáče z extrému do extrému. V době nedávné musel hráč A týmu odehrát za B tým minimálně 30% utkání základní části (asi 7 zápasů), aby mohl nastoupit v playoff. V současném systému prolínání termínů zápasů všech soutěží, jev prakticky vyloučený. Druhý extrém je nasnadě právě teď. Přitom z logického hlediska by se spíše hráči B týmu měli snažit prosadit do A týmu, ne naopak. Nebyl by systém dolů dva z áčka a nahoru čtyři z béčka přeci jen spravedlivější, přehlednější, rozumnější ...? Hlavně je potřeba najít systém, který bude především dlouhodobě stálým ... Hokejisty do mužstev? Zcela určitě... jsme ve svobodné zemi... přesto bychom právě zde mohli diskutovat o pravidle, kdy by měl každý hráč odehrát část základní části, aby mohl do playoff nastoupit. Určitě by to kvitovali ti hráči, kteří pak díky hokejovým "hvězdám" přicházejí, po celoroční dřině, o místo v kádru, právě v době, kdy se na hokejbal nejvíce těší. Mistrovství světa ukázalo, že máme dost dobrých "čistokrevných" hokejbalistů pro reprezentaci. Máme je zcela určitě i pro klubovou úroveň. Ale to je interní záležitostí každého klubu. Slýchávám jak se kolem mluví, že tento tým je poskládaný z jiných, nejlepších hráčů, mají peníze a proto jsou nahoře a během krátké chvíle hrají o tituly, zatímco druzí, kteří nemají tolik prostředků a jdou cestou práce s lidmi od začátku, nemají takové úspěchy. Opět jev v naší společnosti zcela normální. Je mi je jasné, že klubů, co si své místo vydřely od píky, bude časem jako šafránu. Týmů jako Dobřany, Včelnice, Jindřichův Hradec a jiných, bude na úplném výslunní českého hokejbalu ubývat. Cest, jak dosáhnout úspěchu je mnoho a je na každém, jakou si kdo vybere. Na druhou stranu, úspěch nejsou jen vítězství, poháry, medaile, ale i pocit z dobře vykonané práce, radost z hokejbalu a kamarádství jednotlivců. Někteří jdou cestou rychlého vzestupu, vyhrávají v brzké době. V hokeji známe takové případy. Vsetín, mnohonásobný mistr zmizelý v propadlišti dějin. Naopak Litvínov titul nikdy nezískal, ale i za 20 let budeme vědět, že se tam hraje pořád dobrý hokej... I v hokejbale jdou někteří cestou trnitější, upracovanější a šance, že budou někdy vítězi, jsou menší. Takové lidi já obdivuji. Těch cest k cíli je mnoho... ale i samotná cesta může být cíl! |